Zdravotní a nemocniční

Napsal Tvorba.bloger.cz (») 6. 7. v kategorii Můj život.....jak to vlastně bylo ?, přečteno: 31×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

Zdravotní a nemocniční
Napíšu vám o jednom emočně nabitém dnu. Budou se měnit emoce a prožívání rychlostí blesku. Vstala jsem v celkem dobré náladě, přivítala dnešní den a uvědomila jsem si, že je úterý a já jsem chtěla zajít k doktorce, která tu je v úterý a pátek. Mám potíže s levou nohou, od kolene dolů bolí. Protože mě před 14 dny kousnul jedovatý hmyz, měla jsem nohu nateklou, červenou. Tak jsem do sebe cpala první antibiotika. Zhruba po týdnu, po dobrání antibiotik jsem šla k lékařce na kontrolu. Já jsem cítila jen bolest nohy. Ale to už posledních asi 14 dní, tak už jsem si na ní tak nějak zvykla. Paní doktorce se to nelíbilo, tak mě poslala na sono, ale protože tady měl doktor dovolenou, jela jsem do nemocnice do Opavy. Objednali mi sanitku asi na půl desátou a saniťák mi říká, tak jdete na příjem na operaci žlučníku. „Cože ? „ Já na žádnou operaci nejdu, já jedu na sono žil“ „no já tu mám napsáno na příjem“ Začala jsem být trochu nervózní. Za prvé, proto, že jedu do Opavy do nemocnice, kde za dva měsíce zemřely tři ženy (99 let, 86 let 68 let) a tady se traduje taková hovadina, že do Opavy se jezdí umírat. Jeli jsme ještě do Ostravy, kde jsme nabrali ještě jednu paní na poliklinice a jeli rychle do Opavy. A najednou další šok, vjeli jsme do psychiatrické nemocnice. Mám vždy, když projíždí sanita branou takovou úzkost a nejistotu, strach. Tady přece taky ne ! Už se mě začínala zmocňovat panika. Já chci pryč z té sanitky. Paní s nějakým zdravotníkem v bílém vystoupili u mého oblíbeného domečku č. 13. A já pořád seděla v sanitce. Za chvíli jsme se rozjeli a jeli do nemocnice na příjem. Interna. Znovu mi saniťák řekl, to je na příjem na operaci žlučníku. Já jsem nuž s trochou histerie řeka zvýšeným hlasem „to je hloupost, já na žádný žlučník nejdu“ Pak jsme vjeli na sedačce dovnitř. Tam jsem s pomocí přelezla na takovou postel. Dvě sestřičky kolem mě a tvářily se tak vážně, že jsem měla pocit, jakoby se dívaly na mě, ale mrtvou. No to mně fakt neuklidnilo. Začali mi natáčet EKG, já jsem si myslela, že fakt kvůli žlučníku, ale oni to tam tak asi dělali všem. Bylo tam úplně plno, pak tam rychlou přivezli paní, která byla tak o 30 kg těžší než já. No něco přes hodinu (viděla jsem na hodiny na zdi) jsem čekala na tom lůžku. Po půl hodině jsem si uvědomila, že je mi vlastně zima. A zrovna v tu chvíli mi jiná sestřička než ty dvě nabídla, že mně přikryje. Nadšeně jsem souhlasila. Nějaká blonďatá paní doktorka se mě zeptala co se mi stalo a nelíbily ser ji moje opuchlé oči od pláče, tak se mě zeptala „to jste taková pořád ?“ To by bylo na dlouhé vysvětlování, tak jsem to svedla na ten omyl se žlučníkem. Pak mě hoch – takové legrační tintítko zavezl na sono. A pak jsme jeli zpět. Když jsme jeli venkem, vnímala jsem jen hřející slunce a koruny zelených stromů. Pak ke mně přišel takový moc hezký a milý doktor, řekl, že to trombóza není, ale že mi na ten zánět napíše antibiotika (druhé)(škoda, že jen to)
Zvláštní, už tam nikdo z pacientů nebyl a čekala jsem asi do tří na sanitku.
Dnes jsem si ještě koupila zinkovou mast, jak mi asi před týdnem poradil Pavel K. a teď děj se vůle Boží

JO A VŠECHNY MOC PROSÍM, NEPTEJTE SE MĚ, JESTLI JSEM SLEPÁ. JE MI TO NEPŘÍJEMNÉ. NEJSEM SLEPÁ.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno

Komentování tohoto článku je uzamčeno.