Konec mého opavského studia

Napsal Tvorba.bloger.cz (») 9. 5. v kategorii Můj život.....jak to vlastně bylo ?, přečteno: 55×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

Konec mého opavského studia

Když mě přijali na vysokou, nevěřila jsem tomu. Byla jsem tak šťastná, že mi nevadily dosavadní výdaje s tím spojené…………… je mi 44 a já mám radost, jak malé dítě, které dostalo novou hračku. Prostě jsem se do školy po dvaceti letech a dvojím krvácení do mozku, což způsobilo postižení očí, moc těšila. Zpočátku jsem byla zmatená z autobusu, z jízdního řádu, z města, spousty lidí, budovy školy, přednášecí auly, přednášek……Víte, když je „člověk“ vypuštěný“ z rezervace, komunity postižených lidí, překvapí a udivují vás věci a situace, které jsou pro jiné zcela běžné. Poctivě jsem jezdila každý pátek z Hrabyně do Opavy a v Opavě taxíkem ke škole. Byla to trochu štrapáce, když musíte přesedat z vozíku do auta a ven nz auta na vozík. O každém dojetí do školy jsem napsala vždy jeden fejeton. Později jsem byla pyšná na to, co jsem dokázala. Někdy to bylo za přítomnosti slz nebo pláče, ale to nevadí. Zkrátka se pro mě škola a studium stalo největším smyslem mého nešťastného života. A to byla asi ta největší chyba. Taky jsem už do studia dala hodně energie, času.
Zvládla jsem první semestr ikdyž nějaké „dluhy“ zůstaly – 2 zkoušky a seminárka) Ale ty bych možná udělala v druháku. Nebo taky ne. Nevím, nejsem jasnovidná. A už se to ani nedovím.Nedozvím, protože jsem studium na vlastní žádost ukončila. No až tak na vlastní žádost to nebylo………..spíše na doporučení jedné paní doktorky, která mi v našem rozhovoru po přednášce mmj. řekla, že by bylo lepší, kdybych skončila a našla si jiný studijní obor a že si nedovede představit, jak budu dělat praxi. Taky, že je mi špatně rozumět, špatně artikuluji, že ona mi sice rozumí, ale jiní by mi nerozuměli.
Byla jsem jak opařená. Byla jsem jí tak nadšená, byla jsem nadšena jejím předmětem, který vyučovala. Dokonce jsem jí samotnou tak obdivovala, že jsem se chtěla objednat do soukromé psychologické praxe. Konečně mi na jejich přednáškách neslyšela to příšerné a nepříjemné pískání v nuších. Připadalo mi, že při přednáškách jakoby mi mluvila z duše.
A najednou „kopanec“ Konec všemu. Už při rozhovoru jsem měla jasno v tom, že školu dělat nebudu. Když jsem vyjela z místnosti a jela trochu chodbou, pak jsem viděla po levé straně schody a chtěla jsem sjet ty schody. V tom mi jakoby hlas zevnitř říkal „Ne, to nesmíš“ Tak po krátkém, jakoby vypnutí racionálního myšlení jsem si jela dát poslední univerzitní kafe z automatu a pak si zavolala taxíka na jela pak autobusem do Hrabyně. Přesně jsem věděla, co chci a že jedu naposled.
Pak jsme si s paní doktorkou chvíli psali mejly, kde jsme si vyměnily názory. Školu a studium jsem tedy skončila. Ještě po čase jsem se zeptala na studijním, jak mi doporučila paní doktorka, jestli škola nabízí jiné obory. Bez praxe a tak, aby vyhovovaly mně. Poslali mi odkaz, ale žádný vhodný obor univerzita nenabízí. Dám si rok pauzu, a jestli budu za rok ještě mezi živými a budu toužit po studiu, zkusím Ostravu. Co si o tom myslíte vy, mojí přátelé na fb ?

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno

Komentování tohoto článku je uzamčeno.